Zámek Osterstein, Kostel Panny Marie
V průmyslovém městě Geře můžeme objevit pouze několik důkazů stědověkých dějin. Stavby z této doby byly později vyměněny za nové nebo architektonicky přetvořeny. Nejznámějším pozůstatkem z období fojtů z Gery je vzdálený bergfríd zámku Osterstein, jenž je zbytkem středověkého hradu a patřil k pozdějšímu renezančnímu zámku knížat z Reuss mladší linie, který byl ve druhé světové válce zničen. Obyvatelé Gery rádi navštěvují okolí zámku připomínající park stejně jako kavárnu na terase.V městské části Untermhaus, přímo pod zámkem Ostersteinem na levém břehu Bílého Halštrova, se nachází dominantní stavba kostela Panny Marie. Tento chrám Páně připomíná středověkou kapličku z období kolem roku 1200. Nejstarší části — věž, oltářní část, a části hlavní lodě — jsou postaveny z falckého pískovce v pozdněgotickém stylu.Uměleckohistorickým skvostem je dochovaný křídlový altář z 15. století, jenž je mistrovským dílem vrcholné gotiky. Darovaly ho dvě rodiny obchodníků z Gery a vznikl pravděpodobně v okolí františkánského kláštera v Saalfeldu.
Románské vesnické kostely v okolí města Gery a Vidavy
Mnoho vesnických kostelů v okolí měst Vidavy, Triptis a Gery pochází z raného období vlády fojtů. Jejich stavba souvisela s pronikáním církve do regionu, které doprovázelo zemskou výstavbu 12. a 13. století. Jedná se mimo jiné o obce Burkersdorf, Forstwolfersdorf, Frießnitz, Geißen, Grochwitz, Lusan, Schömberg, Seifertsdorf, Steinsdorf, Wetzdorf či Wöhlsdorf. V dnešní podobě těchto sakrálních staveb lze i přes pozdější úpravy často ještě zřetelně rozeznat prvky románského stylu. Tomu, že se jedná o sakrální stavby z románského období, nasvědčuje apsida půlkruhového či polygonálního půdorysu. Apsida přitom buď přímo navazuje na chrámovou loď, nebo spolu s vestavěnou příčnou lodí tvoří tzv. kompletní prostor. Také úzká okna s kulatou klenbou jsou pro románský sloh typická a lze je objevit na několika masivních kostelních věžích. Středověké kostely ve vesnicích Döblitz i Schüptitz jsou v literatuře zpravidla označovány jako tzv. »opevněné kostely«, protože byly obehnány zdí nebo jejich věž částečně vyčnívá do prostoru.
Kostel sv. Víta, Trosky kláštera Cronschwitz
Kostel sv. Víta je jednou z nejstarších sakrálních staveb ve Fojtsku. Na počátku vlády fojtů z Vidavy byla středem původní farosti obsahující oblast kolem Vidavy a Wünschendorfu.Obzvlášť pozoruhodné ve Svatovítském kostele jsou dva barevné skleněné obrazy z románského období (pravděpodobně kolem roku 1170). Byly součástí jišájova výhonku a zobrazují Ježíšův portrét a krále ze Starého zákona. Tyto skleněné obrazy stejně jako kaplička postavená kolem roku 1200 odkazují na vliv dolnosaské umělecké společnosti při znázornění sv. Víta.V roce 1238 založila Jutta, bývalá žena fojta Jindřicha IV. z Vidavy, ženský klášter Cronschwitz. Dochovaly se pouze zbytky kostela, několik náhrobních desek a bývalý dům pro hosty jako součást dnešního farního dvora.Klášter Cronschwitz byl ve středověku nejvýznamnějším ženským klášterem ve Fojtsku, jehož sestry pocházely především ze zakladatelské rodiny fojtů a šlechticů, kteří spravovali její léno.
Premonstrátský klášter Mildenfurth
Premonstrátský klášter Mildenfurth je jednou z nevýznamějších staveb fojtů z Vidavy. Byl založen v roce 1193 jako domácí klášter s hrobkou a měl spasit duše zakladatelské rodiny. Současně byl klášterní kostel ve stylu pilířové baziliky ve tvaru kříže výrazem sebevědomého panovnického nároku fojtů. Stavba se orientovala velikostně i výbavou dle předlohy naumburgské katedrály. V souvislostí s reformací wettinové klášter zrušili a zřídili zde Mildenfurthský úřad.Ze středověkého základu stavby jsou, kromě portálu bývalé západní věže a zbytků gotického podloubí s křížovou klenbou, dodnes zachovány také centrální prvky klášterního kostela. Příčná loď byla spolu s hlavním chórem a hlavní lodí přestavěna na renezanční zámek. Přestavbu podnítil hejtman Matthes von Wallenrod, jenž koupil Mildenfurt v roce 1544. Dnes spravuje klášter nadace Durynské zámky a zahrady a bydlí v něm umělecký pár Volkmar Kühn a Marita KühnLeihbecher, jenž objekt využívá jako dílnu a galerii a pravidelně zde pořádá hudební představení.
hrad Osterburg, město Vidava
Původ a rané dějiny rodu fojtů z Vidavy nejsou ještě dodnes objasněny a stávají se předmětem mnohých diskuzí historiků. Faktem ale je, že město Vidava bylo prvním a nejdůležitějším centrem rodu Jindřichů ve Fojtsku. Již v listině z roku 1209 je vedle hradu zmíněna osada Vidava jako »civitas«, což znamená »město«. Četné stavby středověké architektury dokládají dodnes historický význam tohoto místa. K nim náležejí pozůstatky Widenkirche a kostel sv. Petra (dnes farní kostel středověkého starého, respektive nového města), »Kornhaus« (dřívější klášterní kostel dominikánek), zbytky městské hradby s baštou a dnešní městský kostel »Panny Marie«, který byl do doby reformace kostelem františkánů. Nad celým městem trůní — jakoby symbol bývalé vládů fojtů — mohutný hrad Osterburg. Podle nejnovějších výzkumů pocházejí jeho původní základy ze třetí čtvrtiny 12. století. Architektonickým skvostem z tohoto času je nedávno znovuobjevená, víceposchoďová románská sálová stavba, která představuje palác hradu. Arkády, obloukové klenby, sloupy a hlavice na vnějších stěnách byly odkryty jako typické symboly dané stavby.
Malé středověké obranné pevnosti a sídla
V archeologických lokalitách a nalezištích v oblasti severního Fojtska svědčí zbytky četných obranných pevností, které se dříve nacházely v okolí velkých hradů fojtů z Vidavy, Gery a Krajce, o intenzívním osídlování této země ve 12. a 13. století. Zde lze jmenovat místa Albersdorf, Braunsdorf, Brückla, Dorna, Ernsee, Geißen, Gommla, Großaga, Großdraxdorf, Großkundorf, Großsaara, Hain, Herrmannsgrün, Kahmer, Laasen, Langenberg, Lessen, Leumnitz, Liebschwitz, Liebsdorf, Lunzig, Mehla, Pahren, Pforten, Pölzig, Pöppeln, Roben, Röpsen, Roschütz, Rubitz, Rüßdorf, Scheubengrobsdorf, Staitz a Taubenpreskeln. Tato místní panská sídla sloužila rozšiřování a pronikání panství v zemi a plnila také vojenskou, administrativní a hospodářskou funkci. Většinou ležela tato sídla v blízkosti řeky Bílý Halštrov nebo jejího povodí a střežila na strategicky důležitých úsecích místní dopravní cesty. Tato místa se nacházela jak na výšinách, tak i v nížinách. Historické budovy a opevnění panských sídel byly postaveny ještě ze dřeva. Proto jsou dnes doložitelné jenom jejich zbytky jako archeologická naleziště. Z původních pevností a z vodních příkopů, které jsou označovány jako valy, jsou často v krajině jejich zbytky dodnes zachovalé. Mnohdy ale svědčí i názvy plání o existenci panského sídla. Protože o existenci malých pevností najdeme v historických listinách sotva zmínky, mají vykopávky a archeologické výzkumy velký význam. Od počátku 19. století provádí sdružení »Vogtländischer Altertumsforschender Verein zu Hohenleuben« na mnohých místech regionu Vogtland archeologické vykopávky. Četné nálezy středověké keramiky jsou dnes vystaveny v Muzeu Reichenfels.