Zřícenina hradu Andělská hora

Hrad Andělská Hora stával na kuželovitém vrchu těsně nad stejnojmenným městečkem. Přesné okolnosti jeho založení nejsou známé; je však nepochybné, že vznikl až na přelomu 14. a 15. století na bečovském panství pánů z Rýzmburka. Andělská Hora měla spolu se starším hradem Bečovem patrně zabezpečovat zdejší rozsáhlé rýzmburské zboží, obklopující z jihu, východu i severu královské Karlovy Vary. Nejvýrazněji ovlivnila podobu hradu druhá pozdně gotická přestavba pánů z Plavna na přelomu 15. a 16. století a z této doby pochází většina zbytků hradní architektury. Areál vnitřního hradu, tehdy nově opevněný, měl tvar protáhlé elipsy orientované západovýchodním směrem o délce asi 80 m a šířce 40 m. Starý věžový palác stál přibližně uprostřed. Na západní straně byla postavena ještě jedna čtverhranná obytná budova pozdně gotického původu, později renesančně upravená (omítky, okna), ze které se zachovaly zdi do výše prvního patra. Z fortif kace vnitřního hradu zůstala zachována i část jižní hradby. Od 17. století však již nebyl hrad udržován.

Zřícenina zámku Hřebeny

Původně románský hrad Hartenberg byl založen patrně již na konci 12. století ministeriálním rodem pánů z Hartenberga. Během 13. století byl přestaven na tehdy typický hrad s bergfrídem. Jeho nejstarší částí byla patrně velká dominantní štíhlá obranná věž s oblým čelem. Věž doplňoval mimořádně rozsáhlý dvoutraktový palác. V nejnižším podlaží objektu se zachovaly mohutné valené klenby. Masivní gotické zdivo středověkého hradu se dochovalo až do výše poschodí dnešního paláce, který získal své současné rozměry během 14. století. Tehdy vznikl parkán obíhající jádro hradu.

Během šlikovské pozdně gotické až raně renesanční přestavby bylo vyneseno druhé patro paláce, ve kterém byla roku 1471 zřízena hradní kaple sv. Tří králů. V té době bylo i vylepšeno opevnění hradu díky zřízení předsunuté bašty a brány s padacím mostem nad hradním příkopem. Počátkem 17. století byla za Písniců započata postupná rozsáhlá přestavba původního hradu na pohodlný renezanční zámek. Během bojů třicetileté války však utrpěl Hartenberg velké škody a následně roku 1668 dokonce vyhořel. Při barokní obnově získal zdejší zámecký areál dnešní konečnou podobu. Poslední úpravy zámku proběhly v průběhu 19. století za Aueršperků a soustředily se především na úpravy interiérů a odstranění posledních zbytků původního gotického opevnění hradu.

Z Schönecku do Treuen

Na východním okraji svého panství vlastnili fojtové z Plavna kromě Schönecku, Falkensteinu, Auerbachu a Treuen další opevnění. Ze dvou objektů na jihu oblasti, »Starého Söllu« v Schönecku a hradu Falkenstein, zůstaly pouze skromné zbytky. Obě sídla byla ve 14. století nakrátko ve vlastnictví Koruny české, poté přešla do vlastnictví wettinů. V Auerbachu je ze středověkého hradu dochován pouze bergfríd, jenž jako jeden ze symbolů »třívěžatého města« dodnes dotváří známou siluetu. Ostatní části hradu byly po požáru v roce 1757 zbourány. Na jejich místě vznikly objekty vyššího a nižšího šlechtického stavu Auerbach. Dnes se zde nachází městské muzeum.Také v Treuen už nenarazíte na středověký hrad Treuen, jenž patřil vyššímu šlechtickému stavu. Oproti tomu je ale dobře zachovalý zámek Treuen patřící kdysi nižšímu stavu architektonickým klenotem v pozdním renezančním stylu. Jeho hrázděnou stavbu získal v roce 2003 spolek, jenž se po nákladné sanaci zasluhuje o jeho využití a zachování.

Zřícenina hradu Rodewisch

Na zámeckém ostrůvku v Rodewisch se nacházejí hradební základy pevnosti, které pocházejí již ze středověku. Při archeologických vykopávkách okolo roku 1930 zde mohly být odkryty mnohé historické nálezy, které svědčí o tehdejší existenci vodního hradu. Tyto archeologické nálezy jsou základem sbírky muzea »Göltzsch« kde jsou také vystaveny. Toto muzeum se nachází na pozemku bývalého rytířského dvora. Hradní komplex se sestával ze dvou křídel s podlažím z příhradové konstrukce, malého nádvoří a vnějších hradebních zdí o šířce 1,2 metru. Renezanční zámeček založený okolo roku 1500 dodnes oslovuje své návštěvníky dvoupatrovou obdélníkovou stavbou, dvoupatrovou sedlovou střechou a v neposlední řadě také schodovými štíty na obou čelech této stavby. Obytný zámek v Netzschkau byl postaven roku 1490. Tato stavební památka nemá žádné opevnění a nachází se naproti kostelu nedaleko náměstí. Prvním zámeckým pánem byl Caspar Metzsch. Ten se rozhodl povýšit Netzschkau na město. Tím chtěl upevnit svoje panství, jeho vliv a význam.

Zámek Netzschkau

Tento dodnes atraktivní renezanční zámek má obdélníkový půdorys, sedlovou střechu a na jeho severní straně se nachází štít z pálených cihel. Dále má obdélníkovou věž s pozdně gotickými schodovými štíty. Ve třicetileté válce byla tato stavba rozšířena na stavbu tříkřídlovou a v 17. století následovalo rozsáhlé obezdění celého komplexu. V interiéru zámku najdeme 4,10 metrů vysoká kachlová kamna z roku 1627, vzácnou erbovní skříň a také bohatě zdobený štukový strop. V roce 1990 se zdařila jak sanace zámku, tak i rekonstrukce pozůstatků interiéru. K tomu bylo také možné vybrané exponáty nalezené při vykopávkách zpřístupnit veřejnosti.

Hrad Mylau

Hrad Mylau byl založen zhruba koncem 12. století. Tento hrad byl centrem takzvané »provincia Milin«, středověkého panství, které se rozprostíralo severovýchodním směrem na dolním toku řeky Göltzsch až do míst Neumark a Schönfeld. V průběhu 13. století ho začlenili pod svoji vládu a svůj vliv fojtové z Plavna. Později, ve 14. století ho ale museli předat českým králům lucemburského původu. Karel IV. roku 1367 povýšil sídliště nacházející se pod hradem na město. Rozšíření hradního komplexu o předhradí ležícím na úpatí vrchu, na kterém se rozléhá hlavní stavba hradu, pochází pravděpodobně také z této doby. Roku 1422 předal císař Zikmund Mylau rodu Wettinů a Mylau patřilo potom k Sasku. Když v 19. století město Mylau hrad získalo, byl tento hradní komplex ve značně zchátralém stavu. Díky aktivitě místních občanů bylo založeno sdružení Schlossbauverein (Sdružení pro výstavbu hradu) a hrad byl zachován. Později byl využit jako muzeum. Dnes spravuje Hrad Mylau sdružení Evangelische Schulverein Vogtland e.V. Toto sdružení spojuje se svým projektem »Schuleum« muzeální a pedagogické prvky za účelem podpory výuky mládeže, setkávání a kultury.

Mezi další cíle

Hrad a muzeum Ostroh

Jen šest kilometrů severozápadně od Františkových Lázní zve výletníky na malou procházku do minulosti tohoto regionu hrad Seeberg. Je jednou z nejstarších pevností v okrese Cheb. Během let měnil hrad majitele. Kromě šlechtického rodu Šliků jimi byly i rodiny bohatých měšťanů z Chebu. Za jejich držení docházelo k častým přestavbám. Proto můžeme vedle románských a gotických prvků objevit také zajímavé stopy renezance či 18. století. V této souvislosti stojí za zmínku hrázděná stodola v předhradí a stavení pro čeleď. Muzeum na hradě Seeberg, které dnes patří k Městskému muzeu Františkovy Lázně, zpřístupňuje mnohostranně zaměřenou národopisnou výstavu o životě venkovského obyvatelstva na Chebsku a o kultuře bydlení měšťanstva v 19. století.

Kostel sv. Wolfganga

V blízkosti hradu Seeberg se nachází kostel sv. Wolfganga postavený v letech 1470—1478. Původní gotický styl dokládají obvodní zdi lodi i choru. V roce 1721 prošel kostel barokní přestavbou a o další tři roky později byl vysvěcen. Jednolodní stavba bez věže, s polygonálním presbytářem působí velmi jednoduchým dojmem. Jeho poměrně hodnotné barokní vybavení bylo v 50. letech 20. století zničeno, kdy byl kostel využíván jako sklad. I přes značné poškození se zde dochovaly vzácné historické artefakty — např. náhrobky majitelů hradu Seeberg z 16. a 17. století, hlavní i boční oltáře z 18. století a také gotický oltář, který se nachází v chebském muzeu.

Město Cheb s císařskou falcí

Vznik tohoto hradu je obvykle spojován s příchodem prvních německých kolonistů ze Švábska. Původně zde od počátku 12. století stál podstatně menší kamenný hrad. Byl už rovněž správním střediskem chebského území (1135: Regio Egere). Postavil jej markrabí bavorské Severní marky Diepold III. z Giengen a Vohburgu, mj. pozdější zakladatel waldsassenského kláštera (1133), na ochranu počínající kolonizace území v chebské kotlině. Po jeho smrti v roce 1146 se dostává do rukou Konrada III. Štaufa. Dosavadní hrad byl zbořen, aby uvolnil místo pro novostavbu císařského hradu. Lze se domnívat, že stavba nového hradu byla započata hned po prvním pobytu císaře Friedricha Barbarossy v Chebu v roce 1179. Když císař o čtyři roky později koncem května roku 1183 přijel do Chebu na další sněm, na kterém dohodl s mnichy kláštera Scheftlarn výměnu zboží a udělil biskupovi Konradu von Lübeck investituru, byl chebský hrad poprvé výslovně označen jako císařský hrad (accepta igitur pontif cali investitura apud Egere, castrum imperatoris, dominus electus veniens in parochiam suam decenter statum ecclesiae sue ordinare cepit).

Kostely Eger

Štaufská falc znamenala zásadní změnu podoby i funkce hradu. Hrad byl nejspíše dokončen kolem osmdesátých let 12. století. V této době stála již obytná část hradu a opevnění s Černou věží. První zmínka o unikátní dvojité kapli pochází z roku 1213, kdy zde Fridrich II. vystavil Zlatou bulu z Chebu, jež se později zapsala do dějin. Posledním císařem, který na hradě pobýval, byl v letech 1431 a 1437 Zikmund Lucemburský a posledním panovníkem Jiří z Poděbrad v letech 1459, 1461 a 1467. Následně začal hrad upadat. Přeměna na pevnost během třicetileté války vzala falci mnoho uměleckých půvabů. V 19. století bylo restaurováno několik částí kaple, palác byl ale odsouzen k zániku. Roku 1895 přechází zřícenina falce do majetku města Chebu, kterému od této doby přísluší starat se o to, co se zachovalo.

První a nejstarší chebský kostel stával uprostřed kupecké osady pod hradem na dnešním Jánském náměstí a byl vybudován kolem roku 1140. Kolem kostela se rozkládal hřbitov. Později byl kostelík opatřen barokním průčelím. Po velkém požáru severní části města roku 1809 už nebyl obnoven. Z tohoto kostela pocházel kámen s tajemnými znaky, který se ztratil v polovině 19. století.

Kostel byl postaven v souvislosti s plánovaným rozšířením města v prvé polovině 13. století jako druhý chebský kostel. Roku 1258 přešel pod patronát Řádu německých rytířů. První stavbu kostela tvořila trojlodní románská bazilika o čtyřech polích s vázaným klenebním systémem. Na východní straně byl čtvercový chór s dvojicí věží, západní stranu kostela uzavírala příčná loď s hlavním portálem. Základy věží ukazují na původní záměr výstavby dalších dvou západních věží, které potvrzují souvislost chebské stavby s dokončenou stavbou chóru bamberského dómu v roce 1218. Z původní románské stavby se zachovala spodní tři patra věží, západní portál a části severního portálu. Ve vnější zdi bývalé severní předsíně jsou zazděné drobné románské plastiky, které daly vstupu název brána »sedmi bratří«. Pocházejí z fasády věží a byly sem patrně vsazeny až při pozdně gotické přestavbě kostela, která následovala po požáru roku 1270 a kdy byl kostel při opravě rozšířen o stavbu nového dlouhého gotického presbytáře. K další rozsáhlé přestavbě došlo ve druhé polovině 15. století. Při pozdějších požárech došlo opakovaně k poškození věží i střech. Při obléhání roku 1742 byly poškozeny horní části věží, které byly nahrazeny barokními nástavbami dle návrhů chebského rodáka Baltazara Neumanna (1747). Rozsáhlé opravy a úpravy proběhly v druhé polovině 19. století. V roce 1945 byly věže, poškozené při ostřelování Chebu, provizorně zastřešeny. A až v roce 2008 byly instalovány nové helmice, kopie těch z roku 1869.

Kostel a klášter františkánů

V době dokončení stavby kostela sv. Mikuláše se v Chebu po německých rytířích usazuje druhý církevní řád — minorité, bratři řádu sv. Františka z Assisi. V roce 1247 je zmiňován první chebský představený řádu a v roce 1256 pobývá již v postaveném klášteře řezenský biskup. Šlechtickým zakladatelem kláštera byl Honnigar ze Seebergu a Hechta z Podhradu. Nejstarší část stavby (sakristie) byla dokonce datována do třicátých let 13. století. Postupnou výstavbu komplexu přerušil velký požár města roku 1270, po něm vznikla většina dnešních budov: presbytář (1285) a trojlodí, kolem roku 1330 pak i křížová chodba, poté hranolová věž s polygonálním zakončením. Z konce 13. století pochází dochovaný kostelní krov.Patnáct let po zničení prvních budov byl v lednu 1285 řezenským biskupem za účasti krále Rudolfa Habsburského a mnoha vysokých církevních a šlechtických hodnostářů říše, kteří se v Chebu sešli na knížecím sněmu, vysvěcen ve jménu Zvěstování Panny Marie nový kostel. Z této doby máme také dochovanou zprávu o první svatbě v tomto kostele, když zde byli 30. ledna 1285, čtyři dny po slavnostním vysvěcení kostela, oddáni český král Václav II. a Rudolfova dcera Gutta.Po husitských válkách klášter upadal, papežskou bulou z roku 1463 byla provedena jeho reforma na františkánský. Ani tak se nevyhnul hluboké krizi v 16. století (1592—1603 byl zřejmě zcela prázdný). Po potlačení stavovského povstání nastal nový rozvoj komunity jako ohniska rekatolizace města, jenž byl spojený s barokními úpravami zejména konventu (1707—1733). Klášter nebyl zrušen reformami Josefa II., ale zanikl roku 1950

Krátce po převzetí Chebska do české lenní správy doporučil Přemysl Otakar II. městu, aby po velkém požáru 1270 svěřilo dohled nad špitálem u oharského mostu, který byl původně spravovaný Bratrstvem Sv. Ducha, českému rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou. Ti do města přišli o tři roky později a převzali špitál s kaplí svatého Ducha, která stála přímo u Mostecké brány. Z prostředků, získaných dary měšťanů, nahradil roku 1414 původní kapli nový kostel, řešený zcela netradičně jako hala, sklenutá na jediný střední sloup šesticípou hvězdovou klenbou. Kostel nemá a nikdy neměl presbytář.Po třicetileté válce byl nově zasvěcen sv. Bartoloměji (1673), komenda a špitál prošly barokní přestavbou v letech 1685—1695 a znovu byly upraveny po požáru roku 1809. Komenda nebyla zrušena reformami Josefa II., zanikla až po 2. světové válce.

Zřícenina hradu Kynžvart

Nad městem Lázně Kynžvart se mezi Šibeničním vrchem a Špičákem vypíná Hradní vrch se zříceninou středověkého hradu. Bezprostřední okolí hradu bylo již koncem 12. století ovládáno Hohenbergy, kteří se záhy dostali do sporů s nedaleko ležícím klášterem v Teplé. Zbytky obvodových zdí vymezují obvod předhradí a horního hradu s dosud dobře zachovanými zbytky strážní věže s hladomornou. Kynžvartský hrad byl původně královského založení. Byl vybudován za přemyslovského krále Václava I. před polovinou 13. století k ochraně soutěsky, střežící obchodní a vojenské stezky na hranicích mezi západními Čechami a Chebskem. Na Mýtné louce proti padacímu mostu první hradní brány bývala stará celnice. Před rokem 1287 se hrad dostal do držení chebského ministeriálního rodu Hertenberků. Kynžvartská větev této starobylé rodiny přijala od té doby jméno »de Kunigeswart« a ve štítu měla šraňk — závoru k zavírání silnice.Na počátku 15. století se dostal do držení Jindřicha I. z Plavna. Dalšími majiteli byli Šlikové, Gutštejnové a po bitvě na Bílého hoře jej získali páni z Metternichu, Winneburgu a Beilsteinu.

Hrad a muzeum Bečov nad Teplou

Počátky Bečova souvisejí s důležitou zemskou komunikací z Čech do Německa, která vedla směrem od Žlutic do Chebu. K její ochraně byl na skalní ostrožně nad Teplou ve 13. století založen opevněný objekt se strážní a celní funkcí. Hrad Bečov byl střediskem panství, k němuž náležela největší část Slavkovského lesa, kde se odedávna těžilo stříbro, cín a jiné kovy. Připomíná se poprvé v roce 1314 jako sídlo Boreše z Oseka a Rýzmburka. Z tohoto období se zachoval — asi jako nejstarší část hradu — spodek okrouhlé hradní věže, postavené na skále při jeho jižním okraji za ohybem staré hradební zdi. Větší část se zachovala i z velké východní čtyřpatrové čtyřhranné obytné věže. Na východě se k ní připojovala mohutná zeď předhradí a na západě hradba, tvořící dnes vypouklé čelo obytného jádra. Ve spodní části věže byla kolem roku 1400 postavena gotická hradní kaple Navštívení Panny Marie s křížovou klenbou. Na počátku 15. století se hrad dostal do držení míšeňského purkrabí Jindřicha Staršího z Plavna. V rámci úprav hradu počátkem 16. století byl k jeho gotické části přistavěn renezanční zámek, tzv. Pluhovský palác (Pluhovské domy).

Zřícenina hradu Hartenštejn

Hrad Hartenštejn založil Jindřich z Plavna jako vojenský opěrný bod kolem roku 1473. V roce 1573 je poprvé označován jako pustý, ale byl alespoň částečně obnoven Adamem starším Štensdorfem ze Štensdorfu. Zcela opuštěn zůstal po roce 1609, kdy byl připojen k Andělské Hoře.Čtverhranné staveniště hradu zaujalo vrchol osamělého vrchu. Z obvodové hradby vystupovaly ve středech tří stran polookrouhlé bateriové věže. Západní stranu chránila velká polygonální bašta, ze které v místech vstupní brány vystupovala menší polookrouhlá obranná věž. V jihozápadním nároží stál malý palác. Většina dalších budov, které stály po obvodu jádra, zanikla.

Mezi další cíle

Město Aš

Město Aš se vyvinulo z malé osady, založené nejspíše ve 13. století. První písemná zmínka o něm pochází již z roku 1232, kdy římský král Friedrich dal Jindřichovi staršímu z Plavna a jeho synovi Jindřichovi mladšímu do zástavy Aš a Selb. Další zprávy pocházejí z roku 1270, kdy bývá zmiňován místní kostel. Roku 1331 byla Aš a Selb zastavena králem Janem Lucemburským opětovně pánům z Plavna a zbytek Ašska pánům z Neuberga. Plavenští si na Mikulově vybudovali vedlejší sídlo. Kolem roku 1400 odkoupili celé území Zedtwitzové, kteří je ovládali po více jak dalších 500 let. Za Neubergů a Zedwitzů vzniklo na území Aše několik panských sídel. Za nejstarší je považována tvrz, která je poprvé zmiňovaná až v 16. století. Teprve roku 1534 použil tehdejší majitel zboží Sebastián Zedwitz predikát ve tvaru „zu Asch“, svědčící o jeho existenci. Lokalizace tohoto sídla je dosud neznámá. Literatura většinou soudí, že stávalo v místech pozdějšího zámku na tzv. Niklasbergu, či v sousedství dnes zničeného kostela Nejsvětější Trojice v západní části města. V jeho sousedství totiž probíhá příkop, který mohl být součástí opevnění nejstaršího ašského panského sídla.

Město Adorf

V dolní části dnešního města, na louce Bílého Halštrova se dříve nacházelo nejstarší obydlené sídliště v Adorfu. K jeho založení došlo pravděpodobně při osídlování země od jihu ze směru od biskupství Regensburg, neboť městský kostel tehdy patřil k tamnímu biskupství. Jindřich I. z Plavna († kolem roku 1303) posunul jádro sídliště ke konci 13. století na místo dnešního náměstí. Dále propůjčil Adorfu městské právo a stavěl hradby města. Jádro města se svým protáhlým obdélníkovým náměstím, které uzavírá na jeho jižním konci budova kostela, dodnes připomíná pravidelnou architekturu budování středověkého sídla. Ze dvou původních městských bran, jižní zvanou Badetor a Freiberger Tor na straně severní se zachovala jenom ta posledně jmenovaná, a to v saském Fojtsku jako jediná. Hned vedle této brány můžeme navštívit Perleťové a vlastivědné muzeum. Před Freiberskou bránou, ve středověku stojící mimo městskou hradbu, se nachází Jánský kostel. Od roku 1293 nalezneme v Adorfu stopy Německého řádu, jehož sídlo — komturie — se nacházelo hned vedle kostela Sv. Michala. Dnešní podoba centra města Adorfu se svými stavbami vznikla teprve po požáru roku 1768, kterému tehdy skoro celé město podlehlo.

Zámek Schönberg

O hradu Schönberg na Kapellenbergu je zachycena první historická zmínka v 60. letech 13. století. Byl tehdy nejjižněji položenou pevností saského Fojtska na hranici Českého království. Od roku 1485 do roku 1945 byl hrad vlastnictvím významné šlechtické rodiny von Reitzenstein. Koncem 15. století následovala etapová přestavba hradního komplexu na zámek, který známe dodnes. Impozantní osmihranná strážní věž zámku je s pozdně gotickým arkýřem na jižní straně architektonickou perlou tohoto panského sídla. V interiéru zámku zaujmou návštěvníky především honosné štukové stropy, na kterých jsou znázorněny obrazy z mytologie.

Foto:  Wikimedia Commons PeterBraun74 CC BY-SA 3.0

Zámek Olešnice nad Halštrovem

Věž zámku Voigtsberg v Olešnici nad Halštovem je jediná zachovalá část z doby založení tehdejšího hradu z let 1230 až 1240. Toto opevnění bylo centrem vlády pánů z Voigtsbergu, a nachází se na původně zalesněném pozemku. Vedle této centrální věže patřily ke středověkému hradnímu komplexu, který byl rozdělen na předhradí a hradní jádro palas, rytířský sál, dvořenínská síň, kaple, půda, klenutý sklep, kuchyně a samozřejmě masivní hradby a hradní brány. Po krátkém intermezu pod českou vládou připadl Voigtsberg roku 1327 fojtovi Jindřichu III. z Plavna (Vogt Heinrich III. von Plauen), který nechal na východní straně hradební zdi postavit dvouposchoďovou kapli sv. Jiří (Kapelle St. Georg). Ve Fojtské válce v letech 1354—1357 připadl Voigtsberg rodu Wettinů a byl nadále a téměř nepřetržitě až do 19. století jejich vládním a správním sídlem. A tak se tento hrad vyvinul v opevněný komplex, jehož funkci také i plnil.

Kostel Luby

Období prvního osídlení bývalého Schönbachu, dnešních Lubů, lze datovat mezi léta 1100 a 1140, kdy se o tomto území mluvilo jako o »okolním lese« nebo o »lubském újezdu«. V roce 1149 postoupil Konrád III. toto území Vladislavovi II., který je roku 1165 daroval klášteru ve Waldsassenu, v jehož držení zůstalo dvě století. Ve druhé polovině 12. století byla zahájena stavba pozdně románského kostela sv. Ondřeje, jež patří k nejstarším církevním památkám západních Čech. V jeho místech stála malá fara již roku 1118, ale první písemná zmínka o kostelu pochází až z roku 1184, kdy je veden jako majetek Wadsassenského kláštera. Z románského období se dochovala pouze věž. V roce 1734 byl kostel barokně přestavěn a v polovině 19. století opraven do dnešní podoby. Jedná se o jednolodní stavbu s pravoúhlým presbytářem sklenutým křížovou klenbou. Na západní straně se nachází varhanní kruchta a po stranách empory. Hlavní oltář pochází z poloviny 18. stol. se sochami Petra a Pavla, oltářní deska nese olejomalbu sv. Ondřeje. Boční oltáře jsou pseudorenesanční z konce 19. století.

Hrad Vildštejn

Město Skalná vzniklo jako osada pod románským hradem Vildštejn založeným na přelomu 12. a 13. století, jako ministeriální hrad kláštera ve Waldsassenu. Prvními majiteli byl rod Notthafftů. Hrad byl založen na žulové skalní ostrožně na nepravidelném, pravoúhlém půdorysu, kolem nejž teče potok Sázek, a patří k nejstarším vodním kamenným hradům v Čechách. Bosované zdivo svědčí o vlivu štaufské architektury, zřejmě chebské stavební huti. Starý románský palác stál v místech pozdější gotické budovy, podepřené jedním mohutným pilířem a několika sloupy. Od něho se táhla nižší hradní zeď až k románské hradní kapli po pravé straně věže v prostoru dnešního průchodu ke starému paláci; kaple však byla mnohem vyšší než palác. Původně měla kaple asi plochý strop, později dostala křížovou klenbu. Z její tribuny se zachovalo jedno větší a jedno menší románské okno (obě už jsou zazděná) nad zazděným vchodem do krypty a sklepů napravo od vchodu. V podzemí hradu jsou dosti prostorné místnosti s valenými klenbami a románským i gotickým zdivem. Zachovaly se zbytky oltáře v kryptě a románský portál.

Kostel sv. Jana Křtitele

Kostel sv. Jana Křtitele byl založen Řádem německých rytířů. První písemná zmínka o skalenském faráři (plebanus) Heinrichovi pochází z roku 1295. Mezi lety 1564—1628 vykonávali duchovní správu ve Skalné luteránští predikanti, poté světští kněží a mezi léty 1645—1782 administrovali zdejší farnost dominikáni z Chebu. Na přelomu 17. a 18. století byl kostel již značně zchátralý. Počátkem roku 1704 se trauttenberská vrchnost rozhodla přistoupit k přestavbě kostela. V roce 1705—1709 započala přestavba původně gotické stavby do barokního stylu. Staviteli byli Johann Wolfgang Braunbock z Teplé a Adam Sandner z Lubů. Jedná se o jednolodní stavbu s pravoúhlým presbytářem, nad nímž je vystavěna věž s dvojitou cibulovou střechou a lucernou. Na západní střeše se nachází zvonička. V přízemí jsou vsazeny postranní portály s kamenným ostěním. Hlavní portál je usazen do západního průčelí s odsazenou přístavbou a s průchodem s valenou klenbou. Nad ním se nachází dvoupatrový hudební chór. Interiér je pojat jako sálová stavba s valenou klenbou, v presbytáři s lunetami. Po obou stranách kněžiště se nachází oratoře.

Hřbitovní kostel sv. Šebestiána

Původně se jednalo o gotickou stavbu ze 14. století, která byla jako projev díků za ochranu před morem v letech 1686—1689 přestavena. K dalším zásahům došlo ve třicátých letech 19. století, kdy byl kostel renovován a obdržel zvoničku. V kostele se nachází záklopový strop v lodi, dřevěná varhanová kruchta a pravoúhlý presbytář je zaklenut křížovou žebrovou klenbou z druhé poloviny 15. století. V prostoru kostela jsou umístěny pozdně renezanční a raně barokní f gurální a erbovní náhrobníky rodů Wirsbergů, Trauttenbergů a Hertenbergů. Kostel je evidován v seznamu kulturních památek ČR, v současné době je v majetku města a proběhla zde komplení etapová rekonstrukce.

Zřícenina hradu Starý Rybník

První zmínka o hradu pochází z roku 1364, kdy byl součástí majetku chebského měšťana Jana Rabeho z Mechelsgrünu, jehož rodina vlastnila také blízký hrad Vildštějn ve Skalné. Původ hradu se však datuje k přelomu 13. a 14. století. Hrad Starý Rybník stál na pahorku obklopeném z velké části dvěma rybníky a právě tato poloha mu dala jméno. Z druhé strany jej chránil hluboký příkop, přes který vedl zvedací most. Během 15. století byl hrad rozbořen a hlavní budova byla přestavěna do konečné podoby. Následující období s sebou přineslo několik renezančních úprav. Dalšími majiteli byli do roku 1633 páni z Trautenberku, později Pergelové z Perglasu a Wilhemové. Po požáru v roce 1792 přestal být, s výjimkou hospodářského využití severního paláce, používán a zpustl. Majitelé se přestěhovali na zámek v těsném sousedství. Jihovýchodní část hlavní budovy se zřítila po zásahu bleskem a byla rekonstruována jen okrajově. Hradní zdi byly poměrně zachovalé ještě v šedesátých letech 20. století. Stavba však nebyla nikterak udržována a většina zdi se zřítila.

Mezi další cíle