Hrad a muzeum Ostroh
Jen šest kilometrů severozápadně od Františkových Lázní zve výletníky na malou procházku do minulosti tohoto regionu hrad Seeberg. Je jednou z nejstarších pevností v okrese Cheb. Během let měnil hrad majitele. Kromě šlechtického rodu Šliků jimi byly i rodiny bohatých měšťanů z Chebu. Za jejich držení docházelo k častým přestavbám. Proto můžeme vedle románských a gotických prvků objevit také zajímavé stopy renezance či 18. století. V této souvislosti stojí za zmínku hrázděná stodola v předhradí a stavení pro čeleď. Muzeum na hradě Seeberg, které dnes patří k Městskému muzeu Františkovy Lázně, zpřístupňuje mnohostranně zaměřenou národopisnou výstavu o životě venkovského obyvatelstva na Chebsku a o kultuře bydlení měšťanstva v 19. století.
Kostel sv. Wolfganga
V blízkosti hradu Seeberg se nachází kostel sv. Wolfganga postavený v letech 1470—1478. Původní gotický styl dokládají obvodní zdi lodi i choru. V roce 1721 prošel kostel barokní přestavbou a o další tři roky později byl vysvěcen. Jednolodní stavba bez věže, s polygonálním presbytářem působí velmi jednoduchým dojmem. Jeho poměrně hodnotné barokní vybavení bylo v 50. letech 20. století zničeno, kdy byl kostel využíván jako sklad. I přes značné poškození se zde dochovaly vzácné historické artefakty — např. náhrobky majitelů hradu Seeberg z 16. a 17. století, hlavní i boční oltáře z 18. století a také gotický oltář, který se nachází v chebském muzeu.
Město Cheb s císařskou falcí
Vznik tohoto hradu je obvykle spojován s příchodem prvních německých kolonistů ze Švábska. Původně zde od počátku 12. století stál podstatně menší kamenný hrad. Byl už rovněž správním střediskem chebského území (1135: Regio Egere). Postavil jej markrabí bavorské Severní marky Diepold III. z Giengen a Vohburgu, mj. pozdější zakladatel waldsassenského kláštera (1133), na ochranu počínající kolonizace území v chebské kotlině. Po jeho smrti v roce 1146 se dostává do rukou Konrada III. Štaufa. Dosavadní hrad byl zbořen, aby uvolnil místo pro novostavbu císařského hradu. Lze se domnívat, že stavba nového hradu byla započata hned po prvním pobytu císaře Friedricha Barbarossy v Chebu v roce 1179. Když císař o čtyři roky později koncem května roku 1183 přijel do Chebu na další sněm, na kterém dohodl s mnichy kláštera Scheftlarn výměnu zboží a udělil biskupovi Konradu von Lübeck investituru, byl chebský hrad poprvé výslovně označen jako císařský hrad (accepta igitur pontif cali investitura apud Egere, castrum imperatoris, dominus electus veniens in parochiam suam decenter statum ecclesiae sue ordinare cepit).
Kostely Eger
Štaufská falc znamenala zásadní změnu podoby i funkce hradu. Hrad byl nejspíše dokončen kolem osmdesátých let 12. století. V této době stála již obytná část hradu a opevnění s Černou věží. První zmínka o unikátní dvojité kapli pochází z roku 1213, kdy zde Fridrich II. vystavil Zlatou bulu z Chebu, jež se později zapsala do dějin. Posledním císařem, který na hradě pobýval, byl v letech 1431 a 1437 Zikmund Lucemburský a posledním panovníkem Jiří z Poděbrad v letech 1459, 1461 a 1467. Následně začal hrad upadat. Přeměna na pevnost během třicetileté války vzala falci mnoho uměleckých půvabů. V 19. století bylo restaurováno několik částí kaple, palác byl ale odsouzen k zániku. Roku 1895 přechází zřícenina falce do majetku města Chebu, kterému od této doby přísluší starat se o to, co se zachovalo.
První a nejstarší chebský kostel stával uprostřed kupecké osady pod hradem na dnešním Jánském náměstí a byl vybudován kolem roku 1140. Kolem kostela se rozkládal hřbitov. Později byl kostelík opatřen barokním průčelím. Po velkém požáru severní části města roku 1809 už nebyl obnoven. Z tohoto kostela pocházel kámen s tajemnými znaky, který se ztratil v polovině 19. století.
Kostel byl postaven v souvislosti s plánovaným rozšířením města v prvé polovině 13. století jako druhý chebský kostel. Roku 1258 přešel pod patronát Řádu německých rytířů. První stavbu kostela tvořila trojlodní románská bazilika o čtyřech polích s vázaným klenebním systémem. Na východní straně byl čtvercový chór s dvojicí věží, západní stranu kostela uzavírala příčná loď s hlavním portálem. Základy věží ukazují na původní záměr výstavby dalších dvou západních věží, které potvrzují souvislost chebské stavby s dokončenou stavbou chóru bamberského dómu v roce 1218. Z původní románské stavby se zachovala spodní tři patra věží, západní portál a části severního portálu. Ve vnější zdi bývalé severní předsíně jsou zazděné drobné románské plastiky, které daly vstupu název brána »sedmi bratří«. Pocházejí z fasády věží a byly sem patrně vsazeny až při pozdně gotické přestavbě kostela, která následovala po požáru roku 1270 a kdy byl kostel při opravě rozšířen o stavbu nového dlouhého gotického presbytáře. K další rozsáhlé přestavbě došlo ve druhé polovině 15. století. Při pozdějších požárech došlo opakovaně k poškození věží i střech. Při obléhání roku 1742 byly poškozeny horní části věží, které byly nahrazeny barokními nástavbami dle návrhů chebského rodáka Baltazara Neumanna (1747). Rozsáhlé opravy a úpravy proběhly v druhé polovině 19. století. V roce 1945 byly věže, poškozené při ostřelování Chebu, provizorně zastřešeny. A až v roce 2008 byly instalovány nové helmice, kopie těch z roku 1869.
Kostel a klášter františkánů
V době dokončení stavby kostela sv. Mikuláše se v Chebu po německých rytířích usazuje druhý církevní řád — minorité, bratři řádu sv. Františka z Assisi. V roce 1247 je zmiňován první chebský představený řádu a v roce 1256 pobývá již v postaveném klášteře řezenský biskup. Šlechtickým zakladatelem kláštera byl Honnigar ze Seebergu a Hechta z Podhradu. Nejstarší část stavby (sakristie) byla dokonce datována do třicátých let 13. století. Postupnou výstavbu komplexu přerušil velký požár města roku 1270, po něm vznikla většina dnešních budov: presbytář (1285) a trojlodí, kolem roku 1330 pak i křížová chodba, poté hranolová věž s polygonálním zakončením. Z konce 13. století pochází dochovaný kostelní krov.Patnáct let po zničení prvních budov byl v lednu 1285 řezenským biskupem za účasti krále Rudolfa Habsburského a mnoha vysokých církevních a šlechtických hodnostářů říše, kteří se v Chebu sešli na knížecím sněmu, vysvěcen ve jménu Zvěstování Panny Marie nový kostel. Z této doby máme také dochovanou zprávu o první svatbě v tomto kostele, když zde byli 30. ledna 1285, čtyři dny po slavnostním vysvěcení kostela, oddáni český král Václav II. a Rudolfova dcera Gutta.Po husitských válkách klášter upadal, papežskou bulou z roku 1463 byla provedena jeho reforma na františkánský. Ani tak se nevyhnul hluboké krizi v 16. století (1592—1603 byl zřejmě zcela prázdný). Po potlačení stavovského povstání nastal nový rozvoj komunity jako ohniska rekatolizace města, jenž byl spojený s barokními úpravami zejména konventu (1707—1733). Klášter nebyl zrušen reformami Josefa II., ale zanikl roku 1950
Krátce po převzetí Chebska do české lenní správy doporučil Přemysl Otakar II. městu, aby po velkém požáru 1270 svěřilo dohled nad špitálem u oharského mostu, který byl původně spravovaný Bratrstvem Sv. Ducha, českému rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou. Ti do města přišli o tři roky později a převzali špitál s kaplí svatého Ducha, která stála přímo u Mostecké brány. Z prostředků, získaných dary měšťanů, nahradil roku 1414 původní kapli nový kostel, řešený zcela netradičně jako hala, sklenutá na jediný střední sloup šesticípou hvězdovou klenbou. Kostel nemá a nikdy neměl presbytář.Po třicetileté válce byl nově zasvěcen sv. Bartoloměji (1673), komenda a špitál prošly barokní přestavbou v letech 1685—1695 a znovu byly upraveny po požáru roku 1809. Komenda nebyla zrušena reformami Josefa II., zanikla až po 2. světové válce.
Zřícenina hradu Kynžvart
Nad městem Lázně Kynžvart se mezi Šibeničním vrchem a Špičákem vypíná Hradní vrch se zříceninou středověkého hradu. Bezprostřední okolí hradu bylo již koncem 12. století ovládáno Hohenbergy, kteří se záhy dostali do sporů s nedaleko ležícím klášterem v Teplé. Zbytky obvodových zdí vymezují obvod předhradí a horního hradu s dosud dobře zachovanými zbytky strážní věže s hladomornou. Kynžvartský hrad byl původně královského založení. Byl vybudován za přemyslovského krále Václava I. před polovinou 13. století k ochraně soutěsky, střežící obchodní a vojenské stezky na hranicích mezi západními Čechami a Chebskem. Na Mýtné louce proti padacímu mostu první hradní brány bývala stará celnice. Před rokem 1287 se hrad dostal do držení chebského ministeriálního rodu Hertenberků. Kynžvartská větev této starobylé rodiny přijala od té doby jméno »de Kunigeswart« a ve štítu měla šraňk — závoru k zavírání silnice.Na počátku 15. století se dostal do držení Jindřicha I. z Plavna. Dalšími majiteli byli Šlikové, Gutštejnové a po bitvě na Bílého hoře jej získali páni z Metternichu, Winneburgu a Beilsteinu.
Hrad a muzeum Bečov nad Teplou
Počátky Bečova souvisejí s důležitou zemskou komunikací z Čech do Německa, která vedla směrem od Žlutic do Chebu. K její ochraně byl na skalní ostrožně nad Teplou ve 13. století založen opevněný objekt se strážní a celní funkcí. Hrad Bečov byl střediskem panství, k němuž náležela největší část Slavkovského lesa, kde se odedávna těžilo stříbro, cín a jiné kovy. Připomíná se poprvé v roce 1314 jako sídlo Boreše z Oseka a Rýzmburka. Z tohoto období se zachoval — asi jako nejstarší část hradu — spodek okrouhlé hradní věže, postavené na skále při jeho jižním okraji za ohybem staré hradební zdi. Větší část se zachovala i z velké východní čtyřpatrové čtyřhranné obytné věže. Na východě se k ní připojovala mohutná zeď předhradí a na západě hradba, tvořící dnes vypouklé čelo obytného jádra. Ve spodní části věže byla kolem roku 1400 postavena gotická hradní kaple Navštívení Panny Marie s křížovou klenbou. Na počátku 15. století se hrad dostal do držení míšeňského purkrabí Jindřicha Staršího z Plavna. V rámci úprav hradu počátkem 16. století byl k jeho gotické části přistavěn renezanční zámek, tzv. Pluhovský palác (Pluhovské domy).
Zřícenina hradu Hartenštejn
Hrad Hartenštejn založil Jindřich z Plavna jako vojenský opěrný bod kolem roku 1473. V roce 1573 je poprvé označován jako pustý, ale byl alespoň částečně obnoven Adamem starším Štensdorfem ze Štensdorfu. Zcela opuštěn zůstal po roce 1609, kdy byl připojen k Andělské Hoře.Čtverhranné staveniště hradu zaujalo vrchol osamělého vrchu. Z obvodové hradby vystupovaly ve středech tří stran polookrouhlé bateriové věže. Západní stranu chránila velká polygonální bašta, ze které v místech vstupní brány vystupovala menší polookrouhlá obranná věž. V jihozápadním nároží stál malý palác. Většina dalších budov, které stály po obvodu jádra, zanikla.
Mezi další cíle
