VCentrum Fojtska Plavno
Středověké opevnění města tvořila půvabná věž Nonnenturm, dále masivní základy komplexu sladovny (Malzhaus) stejně jako hrad fojtů ležící východně od řeky Syra na kopci Amtsberg. Kolem roku 1500 byl hrad rodem Wettinů přestavěn v zámek, který sloužil jako sídlo správního úřadu (něm. Amtsitz; Amt označoval historické správní území) a později se stal vězením. Stavba nové vzdělávací akademie zde v roce 2014 umožnila archeologický průzkum terénu, který odhalil pozoruhodné poznatky o středověkém hradě fojtů z Plavna.
Zříceniny Wiedersberg, Burgstein
Zřícenina hradu Wiedersberg, o kterém najdeme v historických listinách první zmínku v roce 1267 se nachází nad stejnojmenným místem. Podle archeologických vykopávek se datuje vznik hradu do doby kolem roku 1200. Tento hrad spravovali hradní pánové z Wiedersbergu a patřil pod správu fojtů z Plavna. V době Fojtské války (1354—57) připadl hrad rodu Wettinů. Na východě se nacházející dva hradní příkopy a dvě obdélníkové věže a na západní straně stojící oblouková hradba zaručovaly tomuto hradu stojícímu na ostrohu vysokou míru bezpečnosti a obranyschopnosti. Dvě zříceniny nacházející se u Burgsteinu jsou dva bývalé poutní kostely z pozdního středověku. Údajné zjevení Panny Marie roku 1474 udělalo z Burgsteinu poutní místo. Protože zde sousedily diecéze z Bambergu a Naumburgu, požadovala obě jejich biskupství příjmy z poutí. Kvůli této konkurenci vznikly současně v bezprostřední blízkosti dva kostely. S reformací ztratily ale svůj význam a časem zanikly. Dnes, po odstranění hranice která Německo rozdělovala a tímto znemožňovala návštěvu těchto zřícenin, se zde mohou výletníci a turisté znovu potěšit krásami malebné přírody a navšívit toto historické místo. Nabízí se zde i výlet do blízkého Krebesu, k domu malířského poety Hermanna Vogela.
Zámek Heinersgrün
Impozantní zámek Heinersgrün dominuje dodnes celému svému okolí. První zmínka o šlechtickém sídle v historických listinách pochází z roku 1296. Až do poloviny 17. století a později opět od roku 1785 byly zámek a statek ve vlastnictví šlechtického rodu von Feilitzsch. Dříve se sestávala stavba zámku z třípatrové obdélníkové budovy se dvěma předloženými kruhovými věžemi. Po požáru roku 1920 budovali potomci rodu s několika změnami zámek dále. Obě věže na západní straně obdržely cibulovitou střechu a potom, co bylo dostavěno čtvrté poschodí, přečnívají stavbu dodnes. Také na západní straně vzniknul obdélníkový přístavek ve formě schodišťové věže.
Zřícenina hradu Neuberk, Podhradí u Aše
Počátkem 13. století se na východ od Aše usadili páni z Neubergu a vzápětí si na vysoké skalní ostrožně postavili nový hrad. První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1288, kdy jej král propůjčil v léno pánům z Plavna. Do rukou Neubergů se brzy vrátil a zůstal v nich až do jejich vymření po meči roku 1395. Tehdy získali Podhradí na základě sňatkové politiky Zedtwitzové. Vysoká okrouhlá věž, která se dochovala dodnes, pochází s největší pravděpodobností ze 14. století. Měla celkem čtyři podlaží a vstupovalo se do ní po žebříku vchodem umístěným asi osm metrů nad zemí; byl to úzký (68 cm) a vysoký (2,20 m) otvor, odkud vedla značně silnou zdí chodba do malé okrouhlé místnosti. Ta je ve výši asi čtyř metrů uzavřena plochou klenbou s malým okrouhlým otvorem do vyšších podlaží věže. Nad touto místností se nacházela větší okrouhlá místnost se střílnovým okénkem. Nahoře byla galérie se stříškou, kde obcházely stráže, a okrouhlá místnost s pěti vyhlídkovými okny. Nad ní byl původně zastřešený strop, ale tato stříška už na nejstarším obrazu hradu z roku 1630 chyběla. Nejspíše padla za oběť velkému požáru roku 1610. Starý hrad Podhradí po něm přestal sloužit jako hlavní středisko dosavadního jednotného panství Zedtwitzů na Ašsku a zpustl.
Mezi další cíle
