Město Aš
Město Aš se vyvinulo z malé osady, založené nejspíše ve 13. století. První písemná zmínka o něm pochází již z roku 1232, kdy římský král Friedrich dal Jindřichovi staršímu z Plavna a jeho synovi Jindřichovi mladšímu do zástavy Aš a Selb. Další zprávy pocházejí z roku 1270, kdy bývá zmiňován místní kostel. Roku 1331 byla Aš a Selb zastavena králem Janem Lucemburským opětovně pánům z Plavna a zbytek Ašska pánům z Neuberga. Plavenští si na Mikulově vybudovali vedlejší sídlo. Kolem roku 1400 odkoupili celé území Zedtwitzové, kteří je ovládali po více jak dalších 500 let. Za Neubergů a Zedwitzů vzniklo na území Aše několik panských sídel. Za nejstarší je považována tvrz, která je poprvé zmiňovaná až v 16. století. Teprve roku 1534 použil tehdejší majitel zboží Sebastián Zedwitz predikát ve tvaru „zu Asch“, svědčící o jeho existenci. Lokalizace tohoto sídla je dosud neznámá. Literatura většinou soudí, že stávalo v místech pozdějšího zámku na tzv. Niklasbergu, či v sousedství dnes zničeného kostela Nejsvětější Trojice v západní části města. V jeho sousedství totiž probíhá příkop, který mohl být součástí opevnění nejstaršího ašského panského sídla.
Město Adorf
V dolní části dnešního města, na louce Bílého Halštrova se dříve nacházelo nejstarší obydlené sídliště v Adorfu. K jeho založení došlo pravděpodobně při osídlování země od jihu ze směru od biskupství Regensburg, neboť městský kostel tehdy patřil k tamnímu biskupství. Jindřich I. z Plavna († kolem roku 1303) posunul jádro sídliště ke konci 13. století na místo dnešního náměstí. Dále propůjčil Adorfu městské právo a stavěl hradby města. Jádro města se svým protáhlým obdélníkovým náměstím, které uzavírá na jeho jižním konci budova kostela, dodnes připomíná pravidelnou architekturu budování středověkého sídla. Ze dvou původních městských bran, jižní zvanou Badetor a Freiberger Tor na straně severní se zachovala jenom ta posledně jmenovaná, a to v saském Fojtsku jako jediná. Hned vedle této brány můžeme navštívit Perleťové a vlastivědné muzeum. Před Freiberskou bránou, ve středověku stojící mimo městskou hradbu, se nachází Jánský kostel. Od roku 1293 nalezneme v Adorfu stopy Německého řádu, jehož sídlo — komturie — se nacházelo hned vedle kostela Sv. Michala. Dnešní podoba centra města Adorfu se svými stavbami vznikla teprve po požáru roku 1768, kterému tehdy skoro celé město podlehlo.
Zámek Schönberg
O hradu Schönberg na Kapellenbergu je zachycena první historická zmínka v 60. letech 13. století. Byl tehdy nejjižněji položenou pevností saského Fojtska na hranici Českého království. Od roku 1485 do roku 1945 byl hrad vlastnictvím významné šlechtické rodiny von Reitzenstein. Koncem 15. století následovala etapová přestavba hradního komplexu na zámek, který známe dodnes. Impozantní osmihranná strážní věž zámku je s pozdně gotickým arkýřem na jižní straně architektonickou perlou tohoto panského sídla. V interiéru zámku zaujmou návštěvníky především honosné štukové stropy, na kterých jsou znázorněny obrazy z mytologie.
Foto: Wikimedia Commons PeterBraun74 CC BY-SA 3.0
Zámek Olešnice nad Halštrovem
Věž zámku Voigtsberg v Olešnici nad Halštovem je jediná zachovalá část z doby založení tehdejšího hradu z let 1230 až 1240. Toto opevnění bylo centrem vlády pánů z Voigtsbergu, a nachází se na původně zalesněném pozemku. Vedle této centrální věže patřily ke středověkému hradnímu komplexu, který byl rozdělen na předhradí a hradní jádro palas, rytířský sál, dvořenínská síň, kaple, půda, klenutý sklep, kuchyně a samozřejmě masivní hradby a hradní brány. Po krátkém intermezu pod českou vládou připadl Voigtsberg roku 1327 fojtovi Jindřichu III. z Plavna (Vogt Heinrich III. von Plauen), který nechal na východní straně hradební zdi postavit dvouposchoďovou kapli sv. Jiří (Kapelle St. Georg). Ve Fojtské válce v letech 1354—1357 připadl Voigtsberg rodu Wettinů a byl nadále a téměř nepřetržitě až do 19. století jejich vládním a správním sídlem. A tak se tento hrad vyvinul v opevněný komplex, jehož funkci také i plnil.
Kostel Luby
Období prvního osídlení bývalého Schönbachu, dnešních Lubů, lze datovat mezi léta 1100 a 1140, kdy se o tomto území mluvilo jako o »okolním lese« nebo o »lubském újezdu«. V roce 1149 postoupil Konrád III. toto území Vladislavovi II., který je roku 1165 daroval klášteru ve Waldsassenu, v jehož držení zůstalo dvě století. Ve druhé polovině 12. století byla zahájena stavba pozdně románského kostela sv. Ondřeje, jež patří k nejstarším církevním památkám západních Čech. V jeho místech stála malá fara již roku 1118, ale první písemná zmínka o kostelu pochází až z roku 1184, kdy je veden jako majetek Wadsassenského kláštera. Z románského období se dochovala pouze věž. V roce 1734 byl kostel barokně přestavěn a v polovině 19. století opraven do dnešní podoby. Jedná se o jednolodní stavbu s pravoúhlým presbytářem sklenutým křížovou klenbou. Na západní straně se nachází varhanní kruchta a po stranách empory. Hlavní oltář pochází z poloviny 18. stol. se sochami Petra a Pavla, oltářní deska nese olejomalbu sv. Ondřeje. Boční oltáře jsou pseudorenesanční z konce 19. století.
Hrad Vildštejn
Město Skalná vzniklo jako osada pod románským hradem Vildštejn založeným na přelomu 12. a 13. století, jako ministeriální hrad kláštera ve Waldsassenu. Prvními majiteli byl rod Notthafftů. Hrad byl založen na žulové skalní ostrožně na nepravidelném, pravoúhlém půdorysu, kolem nejž teče potok Sázek, a patří k nejstarším vodním kamenným hradům v Čechách. Bosované zdivo svědčí o vlivu štaufské architektury, zřejmě chebské stavební huti. Starý románský palác stál v místech pozdější gotické budovy, podepřené jedním mohutným pilířem a několika sloupy. Od něho se táhla nižší hradní zeď až k románské hradní kapli po pravé straně věže v prostoru dnešního průchodu ke starému paláci; kaple však byla mnohem vyšší než palác. Původně měla kaple asi plochý strop, později dostala křížovou klenbu. Z její tribuny se zachovalo jedno větší a jedno menší románské okno (obě už jsou zazděná) nad zazděným vchodem do krypty a sklepů napravo od vchodu. V podzemí hradu jsou dosti prostorné místnosti s valenými klenbami a románským i gotickým zdivem. Zachovaly se zbytky oltáře v kryptě a románský portál.
Kostel sv. Jana Křtitele
Kostel sv. Jana Křtitele byl založen Řádem německých rytířů. První písemná zmínka o skalenském faráři (plebanus) Heinrichovi pochází z roku 1295. Mezi lety 1564—1628 vykonávali duchovní správu ve Skalné luteránští predikanti, poté světští kněží a mezi léty 1645—1782 administrovali zdejší farnost dominikáni z Chebu. Na přelomu 17. a 18. století byl kostel již značně zchátralý. Počátkem roku 1704 se trauttenberská vrchnost rozhodla přistoupit k přestavbě kostela. V roce 1705—1709 započala přestavba původně gotické stavby do barokního stylu. Staviteli byli Johann Wolfgang Braunbock z Teplé a Adam Sandner z Lubů. Jedná se o jednolodní stavbu s pravoúhlým presbytářem, nad nímž je vystavěna věž s dvojitou cibulovou střechou a lucernou. Na západní střeše se nachází zvonička. V přízemí jsou vsazeny postranní portály s kamenným ostěním. Hlavní portál je usazen do západního průčelí s odsazenou přístavbou a s průchodem s valenou klenbou. Nad ním se nachází dvoupatrový hudební chór. Interiér je pojat jako sálová stavba s valenou klenbou, v presbytáři s lunetami. Po obou stranách kněžiště se nachází oratoře.
Hřbitovní kostel sv. Šebestiána
Původně se jednalo o gotickou stavbu ze 14. století, která byla jako projev díků za ochranu před morem v letech 1686—1689 přestavena. K dalším zásahům došlo ve třicátých letech 19. století, kdy byl kostel renovován a obdržel zvoničku. V kostele se nachází záklopový strop v lodi, dřevěná varhanová kruchta a pravoúhlý presbytář je zaklenut křížovou žebrovou klenbou z druhé poloviny 15. století. V prostoru kostela jsou umístěny pozdně renezanční a raně barokní f gurální a erbovní náhrobníky rodů Wirsbergů, Trauttenbergů a Hertenbergů. Kostel je evidován v seznamu kulturních památek ČR, v současné době je v majetku města a proběhla zde komplení etapová rekonstrukce.
Zřícenina hradu Starý Rybník
První zmínka o hradu pochází z roku 1364, kdy byl součástí majetku chebského měšťana Jana Rabeho z Mechelsgrünu, jehož rodina vlastnila také blízký hrad Vildštějn ve Skalné. Původ hradu se však datuje k přelomu 13. a 14. století. Hrad Starý Rybník stál na pahorku obklopeném z velké části dvěma rybníky a právě tato poloha mu dala jméno. Z druhé strany jej chránil hluboký příkop, přes který vedl zvedací most. Během 15. století byl hrad rozbořen a hlavní budova byla přestavěna do konečné podoby. Následující období s sebou přineslo několik renezančních úprav. Dalšími majiteli byli do roku 1633 páni z Trautenberku, později Pergelové z Perglasu a Wilhemové. Po požáru v roce 1792 přestal být, s výjimkou hospodářského využití severního paláce, používán a zpustl. Majitelé se přestěhovali na zámek v těsném sousedství. Jihovýchodní část hlavní budovy se zřítila po zásahu bleskem a byla rekonstruována jen okrajově. Hradní zdi byly poměrně zachovalé ještě v šedesátých letech 20. století. Stavba však nebyla nikterak udržována a většina zdi se zřítila.
Mezi další cíle
